Peníze jsou důležitým motivátorem pro práci, přesto nejsou jediným důvodem, proč lidé zaměstnanecký post přijmou. Roste životní úroveň a současně rostou požadavky na rovnováhu mezi pracovním a osobním životem. Změny vnímají zaměstnanci i podnikatelé. Jaké motivátory jsou v současné době nejdůležitější?
Mzda jako odměna nestačí
Odměnou za zaměstnání je výplata, odměnou podnikatele zisk. Přičítají se nejrůznější bonusy, benefity, vedlejší zisky. Už dávno ale nejsou jediným motivátorem pro práci.
Peníze neztrácejí svou důležitost, zajišťují základní potřeby, snižují ekonomickou nejistotu, pomáhají vybudovat plány do budoucna. Přesto se objevují závěry studií, které naznačují, že lidé mají další motivátory, proč pracovat. K zaměstnání nebo konkrétnímu podnikání se neupírají lidé jen pro peníze, zmiňují i další zájmy.
Do rozhodování o konkrétním zaměstnání se promítá několik požadavků. Volný čas, dostatek prostoru pro rodinu, smysl práce a pocit autonomie, možnost seberealizace, pocit důležitosti a všeobecné prospěšnosti konání.
Jak ocenit volný čas
Na volný čas je třeba pohlížet ve dvou rovinách. Má ekonomickou hodnotu, protože jej můžeme vyměnit za placenou práci, ale má i subjektivní hodnotu ve které budujeme vztahy, zdraví a pěstujeme hobby. Ekonomické modely oceňují volný čas tím, kolik by si lidé nechali zaplatit, aby volný čas vyměnili za práci. Ovšem modely a výpočty narážejí na strop.
Od určité hranice výdělku už lidé nejsou ochotni vyměnit volný čas za žádný pravidelný výdělek. Lidé mají menší ochotu přijímat přesčasy, věnovat se práci doma nad rámec pracovní doby, dojíždět za prací, trávit dlouhý čas na služebních cestách či pravidelných poradách se stále stejným obsahem.
Proto ani zvýšení mzdy neznamená automaticky vyšší pracovní nasazení, zejména v době ekonomického růstu a nízké nezaměstnanosti.
Motivace pro zaměstnance
Firmy, které si důležitost volného času uvědomují, nabízejí flexibilní pracovní dobu, možnost práce z domova nebo zkrácenou pracovní dobu. Vědí, že jim odměnou budou motivovaní zaměstnanci, které si udrží déle, zejména v odvětvích, kde je vysoký tlak na výkon a nedostatek kvalifikovaných pracovníků.
Z pohledu veřejné politiky je třeba vnímat, že zlepšení životní úrovně není jen o zvyšování minimálních mezd, snižování zadluženosti nebo o podpoře bydlení dostupnými úvěry. Je třeba posílit pružné pracovní režimy, rekvalifikace, doplňkové vzdělávání nebo dostupnost zdravotní péče. Zvýšení psychické pohody osob má celospolečenský dopad.
Růst nominálních mezd nemusí nutně znamenat růst subjektivní pohody obyvatel.
Práce jako vnitřní naplnění
Trh práce prošel velkou proměnou a ocitáme se v období, kdy je poptávka po pracovnících téměř v každém oboru. Proto jsou uchazeči o práci více pečliví, při pročítání nabídek se zaměřují na další kritéria. Chtějí, aby jejich práce měla kladný společenský dopad, je pro ně důležité pracovat pro firmu s dobrou pověstí a zastávat pozici, která je v souladu s jejich osobními hodnotami. Zajímají se nejen o profesní růst, ale i projevy uznání.
Jakmile jsou jejich potřeby naplněny, profitují obě strany. Firma získává loajálního zaměstnance a zaměstnanec kromě odměny i uspokojení osobních potřeb.
- Motivační mix: odpovídající odměna, dostatečný prostor pro růst a autonomii, smysl a přesah zaměstnání, volný čas.
Každodenní štěstí nejde koupit
Ve studii Kahnemana a Deatona je dokonce zmíněno, že růst příjmů sice zlepšuje hodnocení vlastního života, ale nepřispívá k emocionální pohodě. Jinými slovy to znamená, že samotné peníze nepřinesou pocit štěstí (nebo jej od určité hranice nezvyšují). Peníze zajišťují bezpečí a rozšiřují možnosti, ale nepřinesou do života každodenní radost.
Firmy, které chtějí získat kvalitní zaměstnance musí pracovat s motivačním mixem. Komunikovat smysl práce, budovat image firmy, umožnit pracovníkům rozvíjet kompetence a dopřát jim dostatek volného času. Spokojený zaměstnanec má vysokou produktivitu, nízkou fluktuaci, a dokonce se těší pevnému zdraví. Investice se firmě vrátí.
